Rozhovor s Ivanem Špirakusem

V pojišťovnictví se pohybujete od počátku devadesátých let. Jak vnímáte postoj lidí k pojištění tehdy a teď?
Podle mého názoru postoj lidí k pojištění i dnes, stejně jako tehdy, nejvíce ovlivňuje osobní zkušenost. Kdo zažil povodně, vichřice či dopravní nehodu, obvykle považuje pojištění za velmi důležité.

Jak byl z pohledu pojišťovacích zprostředkovatelů vnímán turbulentní rok 2018?
Rok 2018 byl samozřejmě především rokem zavádění nové regulace, přičemž největší dopad měla pravidla ochrany osobních údajů, známá pod zkratkou GDPR, a implementace evropské směrnice o distribuci pojištění.

Jaké legislativní změny jsou z vašeho pohledu nejvíce přínosné a které naopak na základě své praxe řadíte k těm, jež jsou zákazníkům spíše na obtíž?
Obecně jsou legislativní změny na začátku vždy jistě myšleny dobře, ovšem nakonec se řada věcí poněkud míjí s původním záměrem. Ochrana osobních údajů byla zaměřena proti velkým digitálním firmám a obchodování s údaji, především však výrazně zvýšila administrativu a náklady i malým firmám. V zákoně o distribuci pojištění dále narostl počet povinných dokumentů pro klienty, které už stejně skoro nikdo nečte.

Jaká je v současnosti hlavní výzva, před níž pojišťovnictví stojí ?
V roce 2019 se celé české pojišťovnictví bude zabývat zejména novými pravidly odbornosti, která přinesl zákon o distribuci pojištění. Na podzim by mělo být zahájeno skládání nových odborných zkoušek, jež pravděpodobně významně omezí počet zprostředkovatelů. Výzvou jistě bude zavádění nové legislativy do každodenní praxe a pro pojišťovny pak další regulace IFRS17.

V současné době se hodně mluví o „insurtechu“ – jak vnímáte digitalizaci v pojistném odvětví vy?
Digitalizace je všude kolem nás a pojišťovnictví se jí nemůže vyhnout, přestože je označováno za velmi konzervativní odvětví. Investice do mladých technologických firem v pojišťovnictví rychle rostou, nicméně regulace je velmi silnou překážkou a komplikací pro řadu nových obchodních modelů. Proto se „insurtech“ firmy spíše snaží o spolupráci se zavedenými pojišťovnami. Ostatně podobnou cestou se vydala i makléřská společnost INSIA při vývoji „insurtech“ produktu www.pojistenafaktura.cz

Jak jsou na tom s digitalizací pojišťovny v ČR a SR v porovnání s ostatními státy Evropy?
Je těžké to nějak paušalizovat. Jsou oblasti, v nichž jsou některá řešení na českém a slovenském trhu opravdu velmi inovativní a revoluční, jinde zase pokulháváme. Velké rozdíly jsou i mezi jednotlivými pojišťovnami. Dá se téměř říci, že čím je pojišťovna větší, tím pomaleji je schopna zavádět nové projekty, protože jejich implementace se dotýká velkého počtu zastaralých systémů. Stavět novou pojišťovnu takříkajíc „na zelené louce“ je po stránce technologií mnohem jednodušší než zavádět digitální procesy v pojišťovně s milionem aktivních smluv. Obecným problémem jsou u nás nedostatečné kapacity pro vývoj nových řešení, chybí kvalifikovaní specialisté a programátoři.

Rozhovor s Ivanem Špirakusem

Máte osobní zkušenost s využitím asistenčních služeb? Jak jste služby vnímal z pohledu koncového uživatele? Překvapilo vás něco?
Ano, osobní zkušenost s využitím asistenčních služeb mám a byla to dost (z dnešního pohledu) „veselá historka“ kterou rád vyprávím různým manažerům v pojišťovnách, aby si uvědomili, jak vypadá skutečná podoba našich služeb z pohledu klienta. Porouchalo se mi auto v Německu při cestě na dovolenou do Holandska. Asistenční služba mě sice rychle odvezla do servisu, ovšem ten v sobotu odpoledne byl již zavřený a jak známo, v Německu se přes víkend nepracuje. Takže jsem si musel sehnat náhradní auto stejně sám a nechat si jej dovézt z Prahy. Myslím, že jsem pak trochu přispěl k tomu, aby se to o něco zlepšilo, a dnes už jsou k dispozici asistenční služby, které vám dovezou i to náhradní vozidlo, přesně jak jsem si to kdysi zařídil já sám.

Další zkušenost mám s domácí asistencí a poruchou plynového kotle v rodinném domě v zimě, kdy venku bylo minus deset stupňů. Tady bývá často úzké hrdlo v dostupnosti servisů. Asistenční službě dotyčné pojišťovny se prostě v neděli večer vůbec nepodařilo sehnat technika s autorizací na můj typ kotle.

V čem vidíte hlavní význam asistenčních služeb v současném pojišťovnictví a kam se tyto služby budou, z vašeho pohledu, do budoucna ubírat?
Jsem přesvědčen, že význam kvalitní asistence, která opravdu dokáže vyřešit skutečný problém klienta (tedy že vás „neodveze do zavřeného servisu“), v budoucnu výrazně poroste. Zejména pokud bude stále obtížnější sehnat vůbec nějakého řemeslníka a ti dobří budou mít plno práce od asistenčních služeb. U silniční asistence je pak zajištění pomoci na místě v okamžiku nouze, často v cizí zemi, mnohem důležitější než peníze, které to stojí.

Myslím si, že s rostoucím počtem lidí, kteří žijí sami, často daleko od rodiny, poroste i význam asistencí při úrazech a nemoci, zejména při zajištění úklidu, drobných prací v domácnosti či lékařské péče.

Ivan Špirakus absolvoval strojní fakultu ČVUT a po studiu pracoval v oblasti cestovního ruchu. V roce 1992 spoluzaložil makléřskou pojišťovací společnost Portfolio Alfa, s.r.o., kde se zabýval především marketingem, obchodem a řízením podnikatelských rizik klientů. V roce 2004 stál u vzniku mezinárodní sítě pojišťovacích makléřů INSIA. V současné době je místopředsedou představenstva. V roce 2011 se podílel na uzavření strategického partnerství INSIA a největšího světového makléře, americké společnosti Marsh, s cílem rozvinout síť INSIA v Evropě. Aktivně publikuje, přednáší a podílí se na propagaci pojišťovnictví a profese pojišťovacích makléřů. Od roku 1999 byl členem představenstva Komory pojišťovacích makléřů, kde založil tradici makléřské ankety Pojišťovna roku. Od roku 1999 působil jako místopředseda představenstva AČPM. V prosinci 2013 byl zvolen do funkce předsedy prezídia AČPM. Od roku 2016 vykonává funkci prvního místopředsedy AČPM. Jako člen dozorčí rady se podílí na aktivitách Nadačního fondu pro vzdělávání v pojišťovnictví.

Ivan Špirakus

Generální ředitel, INSIA a.s.